Zámecký statek Újezd nade Mží

Historie

Zámecký statek Újezd nade Mží | Historie

Vysoko nad údolím řeky Mže, přibližně čtyři kilometry severozápadně od Města Touškova a 15 km od města Plzně, leží ves Újezd nade Mží.Dominantou vsi je rozlehlý hospodářský dvůr,v jehož areálu se nachází panské sídlo - zámek. Poprvé je Újezd připomínán již v roce 1115. Poté jsou zmínky o jeho dějinách a majitelích jen velmi kusé.Přenesme se o několik století dopředu.

Písemné prameny z přelomu 14. a 15.století nás dobře informují o tom, že samotný statek byl zprvu tvořen pouze částí vsi neznámé velikosti a rozlohy. Jako jeho součást musíme od počátku nutně předpokládat panské sídlo(tj.v tomto případě tvrz) a poplužní dvůr s příslušenstvím jako základ šlechtického zboží. Toto malé hospodářství drobného šlechtického majitele - rytíře bylo v blíže neznámé době připojeno k větším majetkovým celkům; osamostatněno bylo až velmi pozdě, během 18. století. Od doby kolem roku 1600 tvořilo sice součást významnějších zboží, ovšem s výrazně samostatnou hospodářskou složkou. K tomuto částečnému osamostatnění došlo někdy po smrti Oldřicha z Říčan, za dělení majetku mezi jeho syny.Újezdské zboží sice připadlo k pňovanskému statku, vykazovalo však v jeho rámci určitou samostatnost. Nabylo tak nepochybně na významu,a to především po stránce ekonomické; jeho majitelé se pečlivě starali o rozvoj hospodářského podnikání,takže roku 1617 patřil k poplužnímu dvoru ještě pivovar se sladovnou, rozlehlé pozemky a polnosti, část řeky, tři rybníky, lesy a mlýn. Toto příslušenství bylo v pozdější době nejen zachováno, ale ještě rozmnoženo o další příležitosti. Mladší prameny zmiňují rovněž krčmu, lom kamene a zahrady se chmelnicí. Tento poměrně značný ekonomický potenciál měl nepochybně vliv na rozvoj vlastního vesnického osídlení. Dle J.Schlalera obsahovala ves roku 1788 celkem 30 popisných čísel. Roku 1838 jej popisuje další topograf J.G.Sommer, a při poplužním dvoře zmiňuje pivovar na šest sudů, myslivnu, hostinec, kovárnu,tzv.Zámecký mlýn o čtyřech kolech a pilu.

Někdy od poloviny 18.století tvořil újezdský statek hlavní a v mnoha případech prakticky jedinou součást majetku jeho majitelů. Ti si k němu v průběhu 19.století přikoupili dvůr Dobranec a některé další pozemky. Velmi důležitou součástí statku bylo rovněž lesní hospodářství. Zřejmě během druhé poloviny 19.století bylo od podnikání v této oblasti upuštěno, avšak roku 1911 bylo přistoupeno ke znovuzřízení záměrně pěstovaného lesního komplexu. Tehdy k němu přináležely lesní újezdy Hobelmühlwald, Lohewald a Philipinenwald, roku 1935 ovšem majitelé odprodali tzv. Tuschkauer Wald(tedy Touškovský les), čímž snížili výměru lesního majetku z původních 273,5 na 137,68 hektaru.Přibližně v tomto stavu přečkal újezdský majetek druhou světovou válku, po roce 1945 byl nakonec postátněn a zapojen do hospodářského komplexu státního statku Úlice.

Písemné zprávy však nepřinášejí příliš mnoho zmínek o vlastním panském sídle majitelů statku, tedy o tvrzi a o zámku. Na existenci gotického sídla můžeme usuzovat pouze na základě dochovaných predikátů držitelů zboží ve tvaru "z Újezda". Situace je lepší teprve od počátku 17.století a to v souvislosti s dochováním daleko většího množství písemných pramenů a jejich velké rozmanitosti. Vůbec první výslovná zmínka o tvrzi v Újezdě pochází z roku 1617 a mladší písemné zprávy pak připomínají panské sídlo(tvrz nebo zámek) již zcela pravidelně. Ovšem bohužel kromě potvrzení jeho existence nepřinášejí prakticky žádný bližší popis. Pouze v zápisu smlouvy o prodeji statku z roku 1723 je zmíněno zboží Újezd s "jeho obytným domem(tj.zámkem),pokoji,klenutými místnostmi a sklepy". Ostatní písemné zprávy jmenují pouze tvrz nebo zámek, jako např. roku 1894("Zámek s parkem v Oujezdě").

Někdy koncem 18.století, kdy se podařilo majitelům vymanit statek z dluhů, mohli pomýšlet na úpravu sídla - zámku. Dle J.G.Sommera k tomu došlo roku 1817; píše přímo, že ve vsi se nalézá "1 malý vrchnostenský zámek, vystavěný nově roku 1817, s květinovou a kuchyňskou zahradou a sadem". Historické zprávy s tímto faktem nejsou rozhodně v rozporu. Karel ze Schirndingu připravoval předání statku synovi a tak buďto již on, nebo syn František mohli skutečně začít s přestavbou staršího sídla, dokončenou pravděpodobně teprve za Václava ze Schirndingu.O tehdejší půdorysné podobě zámku nás poměrně spolehlivě informuje katastrální plán vsi roku 1839. V její části je dobře patrný poplužní dvůr, k němuž přiléhá rozsáhlá zahrada s parkem. V severozápadní části dvora pak je vyznačena budova zámku, přibližně obdélné stavení s menším křídlem vybíhajícím k jihovýchodu.

Další stavební úpravy však následovaly za Františka Pfeifera. Z 3.května roku 1874 se totiž dochoval "Plán k rozšíření zámku pana Františka Pfeifera v Újezdě". Plzeňský stavitel Johann Unger zhotovil v dubnu 1884 nový plán, nazvaný tentokrát"Plán k vystavbě prádelny u zámku Újezd pana Fr.Pfeifera".

Zámecká budova tak dostala v osmdesátých letech minulého století tu podobu, kterou má i dnes. Další případné opravy a úpravy z následujícího období archívní prameny bohužel nedokumentují;na výzor zámecké budovy však již zásadní vliv neměly. Roku 1908 je popisován jako "Dvě mohutné budovy mansardami kryté, jedna s barokně sklenutým přízemím a empirovou fasádou, zejména štítkovými římsami na konsolkách".

Jediný mladší popis zámecké budovy pochází z roku 1939. Byl pořízen pro Německou osidlovací společnost, která tehdy statek zabírala pro vlastní účely.Úředník, který zámek a poplužní dvůr 15. prosince roku 1939 prohlížel, zapsal následující: Dům č.2:Stavebně v pořádku, korunovaná střecha má několik málo míst propouštějící vodu, půda má dlažbu, dřevěná schodiště ve všech patrech,chodby a odpočívadla dlážděná. Kromě kanceláře a bytu zahradníka jsou všechny místnosti využívány k uskladnění obilí. Strop prvního patra je kryt začištěnými dřevěnými trámy. O tom, že stavební podoba zámku se v následujícím období skutečně nezměnila, svědčí rovněž jeho popis z roku 1957. Autoři tehdejšího soupisu památek uvedli, že "Zámeček - postaven r. 1817, dvě budovy, kryté mansard. střechou, jedna z nich s empirovým průčelím".

Historické počátky vesnice a zám. statku Újezd nade Mží

1115 - první zmínka o tzv. touškovském újezdu

1242 - vlastník šlechtic Jindřich z Újezda
1248 - vlastníci bratři Pertoša Protiva z Újezda
mezera v pramenech nás nutí o více než 100 let dále
1360 - šlechtic Heřman z Hrádku vlastnil vesnici i hrad Buben
1368 - majitel Jiřink Hlub či Chlup
1402 - majitel Jaroslav z Plevného Újezda
mezera v pramenech
1603 - majitel pan Oldřich z Říčan
1615 - po smrti Oldřicha se stal majitelem syn Kryštof Pavel z Říčan
1617 - majitel Jošt Adam ze Schirndingu
1623 - majitel Severýn Táhlo z Horštejna. Při koupi újezdského zboží uzavřel smlouvu s jezuitským řádem, kde byla důležitá podmínka ve smyslu zaplacení 20 000 kop míšenských grošů jezuitskému řádu z Klimentské koleje ve Starém Městě pražském.Nový majitel byl proto povinen zřídit z ročního výtěžku statku Újezd pravidelný plat( či postarat se o nadaci) ve prospěch Klimentské koleje v Praze. Tato skutečnost způsobila nesnáze dalším majitelům.
1640 - dcera Alžběta Kateřina provdaná za Jana Jindřicha z Bedenbergu
1650 - Theofil Kleo z Roudné( císařský rada a primátor města Plzně)odkoupil zadlužené újezdské zboží od Jana Jindřicha z Bedenbergu.Začal poměrně úspěšně hospodařit na újezdském zboží až do jeho smrti roku 1666.
1666 - 1672 - spory mezi jeho potomky o dědictví
1673 - majitelka Marie Steinbachová, poté její syn František Julius
1708 - majitelka Anna Magdalena Multzová rozená Steinbachová( Františkova příbuzná), další majitel její syn Karel Maxmilián Steinbach ze Steinbachu
1723 - majitel František Karel von Schönau, poté jeho syn Jan Kryštof von Schönau
1754 - majitel František Josef Kölsch
1760 - majitel Jan Karel Soyer. Zemřel v roce 1767, majitelkou se stala vdova Rozina, ale pro dluhy musela hned prodat majetek.
1767 - majitelka Judita von Galdler
1784 - majitel Josef Albrecht( bývalý královský pošmistr v Plzni).Teprve jemu se podařilo zbavit statek velkého množství pohledávek.
1790 - majitel Karel ze Schirndingu( sám Karel držel majetek až do jeho smrti roku 1815). A dalšími vlastníky byla nejprve manželka Marie Josefa, následně prvozený syn František( bohužel brzy zemřel roku 1818), majetek získal druhorozený syn Váslav, který měl újezdský statek v držení téměř dalších třicet let.
 1849 - majitelka Marie Soukupová von Dobenek
1859 - majitelé manželé František a Johanna Pfeiferovi. Drželi majetek ještě v devadesátých letech 19.století. 
1900 - majitelé Franz, Viktor, Robert, Johanna a Roza Pfeifrovi( děti předchozích majitelů). Vlastnili spolu do roku 1906. Pak nastalo vzájemné oddělení, a Újezd nade Mží zůstal nakonec v držení samotného Františka a jeho ženy Berty.

Prvorozený syn František pak vlastnil statek po několik let, nakonec však zboží prodal panu Münchovi a jeho ženě Jenny. Za tohoto majitele byla na statku provedena pozemková reforma probíhající mezi lety 1923 - 1927. Změnu přinesla teprve léta 1938 - 1939. V souvislosti s rozbitím a okupací republiky se na naše území dostala celá řada nově vzniklých společností. Jednou z těch , které zde působily, byla tzv.Německá osidlovací společnost, jež podléhala v tzv. Protektorátu Čechy a Morava. V Újezdě působila až do roku 1945. Poté byl majetek nakrátko vrácen původnímu majiteli, panu Münchovi. Jemu však byla na statek roku 1947 vložena národní správa, což samozřejmě předznamenalo konec jeho samotného vlastnictví. Újezdské zboží bylo roku 1949 postátněno.Od 1.3. 1949 byl definitivně připojen ke státnímu statku Úlice.

1949 - 1992 - Zámek a jeho hospodářské  budovy sloužily k zemědělským účelům chovu skotu a prasat státního statku.

1993 až do současnosti - majitelé Jan a Jaroslava Slepičkovi