Újezd nade Mží z ptačí perspektivy
Újezdská tvrz
Zámecký statek Újezd nade Mží je dominantou stejnojmenné vesničky ležící asi 15 km západně od Plzně. Samotné panské sídlo je obklopené rozlehlým hospodářským dvorem a zámeckým parkem, který je teď nově přístupný veřejnosti.
První zmínky o tzv. Touškovském Újezdu pochází z roku 1 115. V příštích letech (nebo spíš stoletích) ale kronikáři buď zaháleli, nebo se jejich díla nedochovala; další spolehlivé písemné prameny zmiňují až přelom 14. a 15. století. Tehdy byl újezdský zámek pouhou tvrzí obklopenou poplužním dvorem, šlo o malé hospodářství ne příliš významného šlechtice.
Prosperující hospodářství
V té době byl Újezd součástí větších majetkových celků, přibližně od roku 1 600 pak docházelo k jeho postupnému osamostatňování. Majitelé se pečlivě starali o rozvoj podnikání a k hospodářství připojili i pivovar se sladovnou, rozlehlé pozemky a polnosti, část řeky, tři rybníky, lesy a mlýn. Některé mladší prameny přihazují navrch ještě krčmu, kamenolom a chmelnici.
Původní tvrz byla po stavovském povstání zkonfiskována jednomu z účastníků. V roce 1623 uzavřel nový majitel při koupi statku smlouvu s jezuitským řádem a přislíbil mu zaplatit 9437 kop míšenských grošů. Pravidelnou splátku musel odvádět z výtěžku statku on i každý další majitel až do úplného uhrazení dluhu.
Nedlouho poté tvrz vyhořela a na jejím místě byl postaven barokní zámeček.
Historická mapa Újezda z roku 1838
Konečná podoba klasicistního zámku
Klasicistní zámek
Od poloviny 18. století tvořil zámecký statek hlavní (a často i jedinou) část majetku jeho vlastníků. Hospodářství bylo v té době zadlužené, což je oproti dřívější prosperitě nepříjemný, ale (vzhledem ke smlouvě s jezuity) pochopitelný zvrat. Koncem 18. století se podařilo zámek ze dluhů vysvobodit, a dokonce se kolem roku 1817 dočkal přestavby do klasicistního slohu.
Další úpravy a rekonstrukce statek čekaly koncem 19. století, dochovaly se dokonce konkrétní stavební plány. Přestože v dalším století statek sloužil různým organizacím i účelům, jeho podoba se od té doby výrazně nezměnila.
SOUČASNOST
Zámecký statek je teď domovem široké rodiny manželů Jana a Jaroslavy Slepičkových. Bydlí tu jejich dvě dcery, které se starají o provoz areálu a akce pro veřejnost. Do dění se už aktivně zapojila i třetí generace – Matěj Bouzek, syn Jany Bouzkové (rozené Slepičkové). Budoucnost rodinného projektu je tedy zajištěna i do dalších let.
Statek se svými sýpkami a hospodářským zázemím zároveň slouží jako centrum ekologického zemědělství. Na polích v okolí Slepičkovi pěstují pšenici, oves, tritikále a další obiloviny bez použití jakékoli chemie, hnojí i bojují s plevelem pouze přírodní cestou.
Louky v blízkosti zámku jsou využívané k chovu masných plemen skotu. Po cestě k nám tak můžete vidět volně se popásající stáda býků nebo krav s telátky. Zvířata mají volný výběh po celý rok a pochutnávají si na čistě přírodních krmivech.
Do budoucna Slepičkovi plánují opravit a zpřístupnit veřejnosti celý zámecký areál. Rádi by v prostorách zámeckého statku vybudovali muzeum zemědělství, které bude stát za výlet i ze vzdálenějších částí republiky. A samozřejmě chtějí také udržet a vylepšovat stávající programy pro děti.
Přehled doložených majitelů
1242
Jindřich z Újezda
1248
bratři Pertoša a Protiva z Újezda
1360
Heřman z Hrádku (vlastnil vesnici i hrad Buben)
1368
Jiřink Hlub či Chlup
1402
Jaroslav z Plevného Újezda
1603
Oldřich z Říčan
1615
Kryštof Pavel z Říčan (syn Oldřicha)
1617
Jošt Adam ze Schirndingu (účastník stavovského povstání, majetek zkonfiskován)
1623
Severýn Táhlo z Horštejna
1640
Alžběta Kateřina (Severýnova dcera) provdaná za Jana Jindřicha z Bedenbergu
1650
Theofil Kleo z Roudné (císařský rada a primátor města Plzně)
1666–1672
spory mezi Theofilovými potomky o dědictví
1673
Marie Steinbachová, poté její syn František Julius
1708
Anna Magdalena Multzová rozená Steinbachová (Františkova příbuzná), další majitel její syn Karel Maxmilián Steinbach ze Steinbachu
1723
František Karel von Schönau, poté jeho syn Jan Kryštof von Schönau
1754
František Josef Kölsch
1760
Jan Karel Soyer
1767
Rozina (vdova po Janovi), zadlužený majetek prodala
1767
Judita von Galdler
1784
Josef Albrecht (bývalý královský pošmistr v Plzni), zbavil statek dluhů
1790
Karel ze Schirndingu
1815
Marie Josefa (vdova po Karlovi), následně prvorozený syn František
1818
Václav (Karlův druhorozený syn)
1849
Marie Soukupová von Dobenek
1859
manželé František a Johanna Pfeiferovi
1900
Franz, Viktor, Robert, Johanna a Roza Pfeifrovi (děti předchozích majitelů)
1906
manželé Franz a Berta Pfeifrovi (po rozdělení majetku)
1907
manželé Josef a Jenny Munchovi (pozemková reforma mezi lety 1923–1927)
1938
Německá osidlovací společnost (podléhala Protektorátu Čechy a Morava)
1945
manželé Josef a Jenny Munchovi (majetek krátce navrácen)
1949
státní statek Úlice (zámek Újezd zestátněn)
1993
manželé Jan a Jaroslava Slepičkovi